Jarní soustředění 2019


Štědronín — 23.4.2019 – 28.4.2019

Píše se rok 2056. Po skončení Velké války algoritmů (známá také jako Třetí světová kyber-válka) v roce 2039, je svět sjednocen pod jeden striktní režim, který potlačuje veškeré náznaky efektivních algoritmů, optimalizací a jiných fint. Je obecně známé, že tyto metody mohly za nadměrně rychlý vývoj technologií, zapříčinily závod ve zbrojení, a tak i vznik války. Používání efektivních algoritmů, či jejich pouhé psaní, je počin trestaný smrtí. Hrstka lidí, kterým se systém protiví, se seskupila do odbojové organizace. Snaží se o zachování efektivních algoritmů a jejich velkým cílem je osvobodit lid od systému. Odbojáři jsou systémem vyhledáváni a bez milosti likvidováni, tak musí operovat tajně.

Řešitelům, kteří v průběhu soutěže prokázali dostatečné schopnosti, přišel v jarních měsících roku 2019 e-mail s pozváním na shromáždění „odboje proti neefektivním algoritmům“ se souřadnicemi místa konání, který zároveň nabádal k přísnému utajení. Za pomoc se zápisem běhu událostí děkujeme Vojtovi a Evě.

Po příjezdu do rekreačního střediska Štědronín nám byly přiděleny pokoje a zahráli jsme si několik seznamovacích her a aktivit. Poznali jsme také organizátory, kteří nám v průběhu roku opravovali vypracované úlohy a celé soustředění připravili. Po večeři téhož dne jsme dostali na výběr ze dvou přednášek, první byla o složitosti algoritmů a druhá o dynamickém programování. V devět hodin měla následovat další přednáška, ale po několika úvodních slovech vtrhli do budovy agenti režimu a my museli budovu urychleně opustit okny. Ještě že byla v přízemí. Bylo ale ještě třeba zničit důkazní materiály. Na dveřích hlavní budovy byla pověšena mapa s lokalitou důležitých staveb a my dostali za úkol donést k nim „výbušniny“ z „muničního skladu“. Zároveň ale po areálu pobíhali nepřátelští agenti, kterým jsme se museli vyhýbat. Úkol jsme splnili a uprchli jsme zdánlivě nekonečným bludištěm „podzemních chodeb“, kde každou chvíli někdo „oslepnul“ nebo „upadl do bezvědomí“ až k dalšímu středisku odboje, které režim dosud neobjevil.

Ve středu, poté, co jsme se pořádně posilnili snídaní, jsme se do toho konečně pořádně pustili. V prvním bloku přednášek jsme se mohli seznámit se základními vlastnostmi grafů či se dozvědět něco o teorii neexistence chaosu. V druhém bloku jsme si mohli vybrat buď přednášku o umělé inteligenci, nebo o překladačích automatických systémů.

Velkou hrou středečního večera (a noci) (a rána) byla šifrovačka. Když jsme si zabalili teplé oblečení, psací potřeby, blok a dostatek pití a navečeřeli se, každý z čtyřčlenných týmů vyrazil získat za drobné úkoly části první šifry. Na návrat nám byl dán velice štědrý časový limit do konce soustředění, nakonec se ale všichni stihli vrátit do snídaně. Obdivuji organizátory za technické provedení šifrovačky, tedy propojení s mobilními telefony. Vždy kdy jsme přišli na další stanoviště, napsali jsme SMS s kódem šifry a dostali jsme informace, jak si stojíme v průběžném pořadí mezi týmy. Šifry byly různého typu, velmi originální a propracované. Jejich řešení se nám místy zdálo jako nadlidský úkol, ale společnými silami a s nutnou dávkou kreativity se nám je povedlo všechny rozlousknout a ve zdraví dojít nad ránem zpět do rekreačního střediska.

Ve čtvrtek dopoledne někteří vynechali snídani, na přednášky o kombinačních hrách nebo UI už ale dorazili všichni. V druhé polovině dopoledne následovaly přednášky o vyvažování datových stromů nebo o překladačích automatizovaných systémů. Odpoledne jsme si zahráli hru, jejímž cílem bylo „naučit” se co nejvíce algoritmů nebo „vyřešit” co nejvíce problémů. Potřebovali jsme pro to několik druhů surovin, každá měla trochu jinou váhu a získávala se různými úkoly (gymnastické nebo silové cviky, partie kámen-nůžky-papír, zapamatování si matematických definic a vět a zdaleka nejtěžší psaní básní, jež obsahovaly dané slovo – název algoritmu nebo jiný termín z programování). Později odpoledne přišla na řadu oblíbená „kefa”, kdy se ukázala mrštnost a hbitost jednotlivých týmů, jakož i jejich kooperační schopnosti. Večer jsme pak mohli dát odpočinout svalům a zapojit své mozkové závity při deskových hrách.

Kdo se těšil na rozcvičku, v pátek se konečně dočkal. Obsahovala nejen běh na rozehřátí a protahování, ale i několik her, kterými jsme zavzpomínali na první stupeň základní školy. Po snídani následovaly již tradičně dva bloky přednášek. V prvním slotu jsme měli možnost poslechnout si přednášku o robotice, pokračování teorie grafů, nebo interaktivní přednášku o řešení chyb v programování. Ve druhé části co do účasti s přehledem zvítězila přednáška o kybernetické bezpečnosti.

Odpoledne jsme se vypravili na hrad Zvíkov. V části cesty jsme v pětičlenných skupinkách plnili úkoly (například najít žluté nebo růžové auto, vyfotit se s co největší skupinou lidí nebo udělat dobrý skutek). Při odchodu ze Zvíkova jsme byli náhodně rozděleni do dvojic a měli jsme projít cca. 2 km dlouhou trasu, kde každých 100 m byla nějaká šifra nebo rébus k vyřešení. Nejtěžší na tom celém bylo, že jsme měli do cíle dorazit na minutu přesně za hodinu od startu, bez možnosti použít hodinky nebo mobil. Následoval improvizační večer, který posléze přešel v kytarohraní.

V sobotu ráno jsme si mohli poslechnout přednášku o internetu věcí či o masivně paralelním programování. Pak už následovala soutěž v programování (contest) s využitím našich nově získaných dovedností a vědomostí. Každá trojice měla jeden počítač, pět hodin, a sérii celkem čtrnácti úloh. Měli jsme na výběr z několika programovacích jazyků (Python, Java, C#, C++ a C) a textových editorů (Atom, Vim, Sublime ad. ). Celou dobu jsme mohli sledovat, jak jsou na tom s odevzdáváním a úspěchy další týmy.

Večer bylo vyhlášeno konečné pořadí soutěže, pět nejlepších si odneslo knižní poukázky v celkové hodnotě 4500 korun. Ani ostatní nepřišli zkrátka, podle umístění v contestu si mohl každý vybrat z mnoha zajímavých a hodnotných cen (knihy s matematikou nebo informatickou tématikou, deskové hry, trička... ). Následovalo promítání fotek a videí vzniklých při plnění úkolů při cestě na Zvíkov. Pak už se přinesly se kytary a hry a v uvolněné náladě pokračoval večer až do brzkých ranních hodin. Mohli jsme také psát ostatním vzkazy a psaníčka do připravených obálek.

„Nikdy bych si nedokázal představit, že může existovat tak neuvěřitelně geniální, zábavná, poučná, fascinující a nezapomenutelná dobrodružná kombinace logického a počítačového myšlení, matematiky, programování, techniky, ale i fyzické zdatnosti. Minulých pět dní bych bez váhání zařadil mezi nejúýasnější zážitky mého života, takové, které navždy zůstanou v mé paměti, ale především však v mém srdci. Děkuji vám za tuto nezapomenutelnou nepopsatelnou úžasnou zkušenost.“ vzkaz od účastníka soustředění

„Soustředění jsem si užila jak jsem nejvíc mohla, neuvěřitelná atmosféra, podnětné prostředí a úžasná odborná náplň dohromady způsobily, že i přes nezanedbatelný spánkový deficit na tento necelý týden budu ještě dlouho vzpomínat. Skvělé také bylo, že nám vyšlo počasí, většinu týdne bylo jasno a svítilo sluníčko, pár kapek spadlo jen ke konci týdne a nijak nám nenabouralo náš velmi nabitý program. Děkuji moc všem, kteří se jakkoliv na této akci podíleli a moc se těším na další setkání.“ Účastnice Eva